Za druhý nejúspěšnější fotbalový klub na Opavsku lze určitě označit FC Hlučín, který sice před sezonou změnil majitele, z pozice výkonného ředitele mu však i nadále šéfuje devětadvacetiletý Lukáš Petřík. Mladého funkcionáře jsme se v zajímavém rozhovoru poptali nejen na tuto sezonu, ale i plány do budoucna a zabrousili jsme také do jeho soukromého života, protože se nedávno stal tatínkem.
Mužský tým skončil těsně pod medailovými příčkami. Jak jste si v klubu vyhodnotili uplynulý podzim?
Prvně musím říci, že jsme ihned po tom, co předčasně skončila loňská sezona a klub přebíral nový majitel, skládali úplně nový tým. Využili jsme propojení s Petřkovicemi a měli před sebou v jednu chvíli cca 40 jmen hráčů, z kterých jsme vybírali a vytvářeli nové mužstvo. Do sezony jsme tak vstupovali plní očekávání s tím, jak rychle si na sebe hráči zvyknou, protože jsme byli přesvědčeni, že tým má na třetí ligu kvalitu a je jen otázkou času, než si to vše sedne. A když mám zhodnotit aktuální umístění, tak se ze začátku sezony určitě projevila nesehranost. Nedokázali jsme vyhrát dvě až tři utkání po sobě a poztráceli body s týmy ze spodku tabulky. Předvedená hra taky neodpovídala tomu, jak jsme se chtěli prezentovat. Nechtěli jsme však dělat unáhlená rozhodnutí a celému realizačnímu týmu i hráčskému kádru jsme nadále věřili. Spokojení můžeme být hlavně s druhou polovinou podzimní části. V ní jsme z posledních sedmi utkání vyhráli hned šestkát s obdrženou jednou brankou.
Máte ambice se porvat o postup anebo jste v tomto směru skromnější? Utáhl by Hlučín finančně druhou ligu?
Chceme se hlavně pohybovat nahoře a hrát takový fotbal, který bude bavit diváky, partnery a v neposlední řadě i mě s majitelem Tačem (smích). Určitě nikde nevykřikujeme, že chceme postoupit, ale nevidím nic špatného na tom říci, že by jsme chtěli soutěž vyhrát a následně by se vidělo, jestli bychom na případný postup kývli. Na to se mě zeptejte někdy v půlce května dalšího roku. Otázka financí by však byla klíčová. Přece jen shánět sponzory je čím dál složitější a tady se bavíme o navýšení rozpočtu v řádech vyšších jednotek milionu korun ročně.
Hodláte přes zimu posílit hráčský kádr?
Především chceme udržet kádr pohromadě, pokud to půjde. O naše hráče totiž registruji zájem z druhé ligy, nejen z české, ale i polské. Chceme se držet na špici třetí ligy, a proto nemáme v plánu hráče pouštět pryč. Musela by na někoho přijít opravdu zajímavá nabídka, která by nám dávala smysl. Se složením kádru jsme spokojení, nemáme důvod do něj extra zasahovat. Máme v plánu si dsmích). Ale vážně, atmosféra zápasu pod osvětlením je úplně jiná jak pro hráče, tak fanoušky. K vyšší návstěvnosti rozhodně přišpěly kromě hracího dne i zlepšené výkony mužstva. Budeme spokojení, pokud bude v budoucnu průměr diváků na domácích utkáních kolem šesti stovek.
Chtěl byste vypíchnout nějaký zajímavý moment v sezoně?
Jednoznačně to bude pohárové utkání MOL Cupu proti Baníku Ostrava. Celé město tímto zápasem žilo a zájem o lístky byl tak velký, že jsme museli ještě pár hodin před utkáním řešit, jak to udělat, aby se na stadion dostali všichni. Prodali jsme dva tisíce lístků, ale kapacita stadionu je o polovinu menší. Fanoušci stáli snad úplně všude (smích). Navíc se nám utkání povedlo dovézt až do prodloužení, když neproměnil hostující Kuzmanovič chvíli před koncem pokutový kop. Hráči si sáhli na dno svých sil a ukázali, že fotbal hrát umí. Zápas byl pro všechny velkým svátkem a stoprocentně to byl jeden z nejzajímavějších momentů celého podzimu.
Jaké jsou vztahy s městem? Stále cítíte maximální podporu?
Rozhodně ano. S městem máme nadstandardní vztah a víme, že bez jeho podpory bychom fotbal nemohli dělat na takové úrovni. Veškeré investiční akce, které se nám povedly zrealizovat, byly z části spolufinancovány právě městem Hlučín. I přes velkou podporu ze strany města bych si do budoucna přál, aby se do sportu alokovaly ještě větší finanční prostředky na pravidelnou roční činnost a provoz.
Nový majitel označil za prioritu mládež. Jak se vám líbí výsledky mládežnických týmů?
Výchova mládeže k Hlučínu neodmyslitelně patří, a to už za dob majitele Lumíra Kota. Petr Tač, který klub přebíral, si toho byl vědom a chce v tomto trendu pokračovat. K mládeži má rozhodně vřelý vztah, vždyť i v Petřkovicích vybudoval za dobu svého působení slušnou mládežnickou základnu hrající krajské soutěže. Když se podívám na fungování mládeže z pohledu financí, tak jsem spokojený, že jsme schopní za méně než pět milionu korun ročně slušně konkurovat týmům, které mají rozpočty na mládež okolo dvaceti milionu korun ročně. To bychom však nebyli schopní, pokud bychom neměli kvalitní trenérské obsazení a odpovídající zázemí. Našim cílem je vychovávat hráče pro náš A-tým, případně ty úplně nejlepší posouvat do špičkových klubů, jako se nám to před pár měsíci povedlo přestupem dorostence Erika Biegona do Slavie Praha nebo Samuela Horsinky do Karviné. Největší radost mi však dělá plné hřiště sportujících dětí, kterých neustále přibývá a dneska jich evidujeme napříč všemi kategoriemi okolo tří stovek. Navíc se nám po zhruba osmi letech povedlo znovu založit dívčí tým a chceme se zaměřit i na rozvoj této kategorie.
Je vůbec reálné mít dorost zpět v nejvyšší soutěži? Jak těžké je bojovat na severní Moravě a ve Slezsku o děti?
Starší dorost nám nyní dělá největší starost na mládežnickém poli. Nejen výsledkově, ale ani herně, to není úplně ono. I proto jsme sáhli ke změně trenérů a tým musíme v zimní pauze jednoznačně posílit a co nejdříve se posunout v tabulce výše. V horizontu nejbližších let není celostátní dorostenecká liga reálná. Několikrát jsme si zažili, jaké to je do ní postoupit, avšak většinou ji vždy „vykopaly“ dorazové ročníky, které po postupu v dorostu skončily a my se pak v první lize trápili a byli spíše přes veškerou snahu do počtu. To není ta cesta, kterou bychom se chtěli vydat. Pokud tedy nebudeme mít minimálně dva po sobě jdoucí ročníky mimořádně kvalitní. Pro Hlučín je nyní druhá dorostenecká liga dostačující. Co se týče počtu dětí, tak těch máme hodně. Povedlo se nám doplnit ročníky 2008 a 2012, které jsme měli počtově slabší, a to i díky zlepšené spolupráci s Baníkem Ostrava nebo Opavou.
Působíte v pozici výkonného ředitele a zároveň jste členem představenstva akciové společnosti. Co všechno jste se naučil? V čem vás to nejvíce obohatilo a s kým nejčastěji spolupracujete?
Snažím se neustále učit a vzdělávat po všech stránkách. Myslím, že jsem se naučil poměrně hodně a nejhorší by bylo, kdybych si myslel, že vím všechno. Obrovská škola pro mě bylo spolupracovat s pány Jančíkem i Hudeczkem, kteří mi dali šanci řídit celý klub. Bylo fascinující sledovat jejich „tah na bránu“ i to, jak rychle dokázali reagovat na různé situace. Naučil jsem se od nich třeba to, že se dá vyřešit každý problém, který může nastat. A že jich za tu společně strávenou dobu bylo (smích). Určitě jsem se naučil být více obezřetný a taky to, že ve fotbale často podaná ruka vůbec nic nemusí znamenat. Z personálního hlediska se tady vytvořil tým lidí, na který se můžu vždy spolehnout. Velký prostor ode mě dostává Aleš Březovský, který má na starosti mládežnické kategorie a zastává funkci sekretáře mládeže. Dále musím zmínit správce Tomáše Šafarčíka, se kterým řeším technické a provozní věci a v neposlední řadě velkého srdcaře klubu Davida Vitáska. Všichni pro klub odvádí skvělou práci a bez nich bych si jen těžko dokázal FC Hlučín představit.
Proslýchá se zájem o vaši osobu z jiných klubů, ale například i FAČRu. Jak moc je to aktuální?
Až budu mít pocit, že nemám klubu co dát, tak si vyklidím kancelář. Na druhou stranu, život je o výzvách a těch mám před sebou v Hlučíně ještě pořád dost.
Před necelými dvěma měsíci se vám narodila dcera Tea. Jak velký to byl zážitek a jak si užíváte rodičovství?
Musím dát za pravdu všem, co mi říkali, jak se mi narozením dítěte úplně otočí život, měli pravdu. Naštěstí se nehrál žádný zápas, když se dcera narodila, takže jsem u toho mohl zrovna být (smích). Narození dcery pro mě byl nejsilnější zážitek, který jsem v životě zažil.
Stíháte ještě hrát aktivně fotbal v ostravském Krásném Poli?
Díky mé skvělé a ohleduplné partnerce i podpoře rodiny stíhám hrát své zápasy v Krásném Poli, pokud se tedy nekříží s Hlučínem. A když mi to zdraví a čas dovolí, určitě se chci hraní dál aktivně věnovat.
Jak to máte s dalšími koníčky?
Příliš času mi na další záliby nezbývá. Pokud to však jen trošku jde, vyhledávám aktivní odpočinek, kde můžu aspoň na chvíli vypnout od fotbalových starostí a po celodenním sezení v kanceláři se trošku protáhnout. Určitě to teď bývají procházky s kočárkem. Nedávno jsme s partnerkou dostavěli dům a práce především na zahradě je stále dost, takže se snažím věnovat i tomu a je to pro mě svým způsobem takový relax, kde přijdu na jiné myšlenky.
Co řeknete k osobě nového majitele Petra Tače?
Tím, že se Petr Tač pohybuje delší dobu ve fotbalovém prostředí a byl majitelem úspěšného třetiligového klubu, tak věděl, co práce ve fotbale obnáší a jeho přechod do Hlučína proběhl poměrně plynule. Určitě tomu pomohl i fakt, že byl klub zásluhou bývalých majitelů Alana Jančíka a Milana Hudeczka po všech stránkách stabilizovaný, za což jim patří velké poděkování. Odvedli v Hlučíně obrovské penzum práce. Jinak s Petrem Tačem si oba zakládáme na dobré atmosféře uvnitř klubu a především na pracovitosti, na což klademe patřičný důraz i ve výběrech hráčů a trenérů. Myslím si, že v řadě věcí přemýšlíme podobně a naše spolupráce je velmi dobrá, i když nemáme vždy na věci stejný názor. Jinak Petr Tač je podobně jako Alan Jančík s Milanem Hudeczkem úspěšný ve svém podnikání. Všechny tři spojuje vášeň pro fotbal a touha vytvořit z Hlučína zdravý a fungující klub.
Co chystáte do budoucna? Jaké máte plány?
I když je v Hlučíně fantastické sportovní zázemí, je pořád co zlepšovat. Neradi bychom se uspokojili tím, co se nám podařilo vybudovat. Vytvořili jsme si tak rozvojový plán s investičními cíly klubu. V krátkodobém plánování mohu zmínit nové ozvučení hlavní tribuny, které chceme do jarní části sezony i za pomoci města zrealizovat. Z dlouhodobějších cílů musíme řešit výstavbu ještě jednoho tréninkové hřiště pro mládež. Tento cíl je ohromně důležitý, pokud chceme zkvalitnit výchovu našich talentů. Toto hřiště bychom chtěli vybudovat v našem sportovním areálu, tak aby všechna sportoviště byla na jednom místě. Dále máme v plánu úplně přestavět budovu nynější restaurace a technického zázemí. Chceme z tohoto místa vytvořit srdce celého areálu.
Nedávno se vám podařilo dokončit výstavbu nového osvětlení hřiště a hrajete tak svá domácí utkání v pátek v podvečer. Jak se vám to osvědčilo třeba i směrem k fanouškům?
Když vám řeknu, že na domácí utkání předtím chodilo průměrně sto dvacet diváků a nyní je průměr okolo čtyř stovek, tak si není těžké vyhodnotit, jestli to k něčemu bylo. Máme momentálně nejvyšší návštěvnost v celé Moravskoslezské fotbalové lize. Neuvěřitelně se v Hlučíně zvedl zájem o fotbal, takže vybudování osvětlení mělo smysl a považuji to za skvělý krok. Určitě jsme pátečním večerem pomohli i místním restauracím a hospodám, protože se lidé po zápase většinou nevraceli hned domů.
Lukáš Petřík
Narodil se 29. září 1992 v Opavě, kde také vystudoval Střední školu uměleckou a průmyslovou. Konkrétně obor Strojírenství se zaměřením na výpočetní techniku. Jeho život je ovšem plně spojený především s fotbalem, který hraje od útlého dětství a spojil s ním i svou profesní kariéru. Odchovanec hradecké kopané v minulosti působil i ve Slezském FC Opava, Slavii Opava, Žimrovicích, Štítině a aktuálně nastupuje za ostravské Krásné Pole. Jeho srdeční záležitostí je ovšem FC Hlučín, kde v letech 2014 - 2019 pracoval v pozici sekretáře klubu a od roku 2020 zastává post výkonného ředitele. Lukáši Petříkovi dělá radost i měsíční dcerka Tea, kterou vychovává s přítelkyní Kateřinou.
AUTOR: Jan Obludník / REGION OPAVSKO
